Bojuju s tím jestli být mrcha. Včer sem dostala po držce a mám chuť to vrátit, jestli to udělám bude minimálně o jedno zozbité srdce víc... Chci to vrátit, chci taky ublížit... Ale nikdy sem mrcha nebyla nebo aspoň né, tak velká. Chci ti to vrátit i s úrokama... 

Hledám kluka, hodného, romanticky založeného, který mě bude mít rád. A občas mi to řekne. Bude mě podporovat a bude se mnou rád.

Taky sem taky jednoho takového (no dobře, s pár detaily) měla. Jenže čas a pár kotrmelců z něj udělali, sice hodného... ale to je tak všechno. Asi pořád žiju v té krásné leč naivní představě, že se najde gentleman, kterej mi řekně mám tě rád. Místo toho, že mám fousky moudrosti. Nu což.