Vetšina věcí zmizela, většinu věcí jsem odklidila z dosahu mých očí. Teď jsem našla jedno poslední triko. Co s ním? nechci ho u sebe. Mám ho vrátit? zničit a ulevit si. Nebo ho prostě jen vyhodit? 

Pak je tu kontakt na icq... A jeho kámoš na FB...

Odstranit? Prostě a jednoduše smazat...

Co s tím? Smazat a nechat to být? Zapomenout a dělat, že se nic nestalo... 

Bojuju s tím jestli být mrcha. Včer sem dostala po držce a mám chuť to vrátit, jestli to udělám bude minimálně o jedno zozbité srdce víc... Chci to vrátit, chci taky ublížit... Ale nikdy sem mrcha nebyla nebo aspoň né, tak velká. Chci ti to vrátit i s úrokama... 

Hledám kluka, hodného, romanticky založeného, který mě bude mít rád. A občas mi to řekne. Bude mě podporovat a bude se mnou rád.

Taky sem taky jednoho takového (no dobře, s pár detaily) měla. Jenže čas a pár kotrmelců z něj udělali, sice hodného... ale to je tak všechno. Asi pořád žiju v té krásné leč naivní představě, že se najde gentleman, kterej mi řekně mám tě rád. Místo toho, že mám fousky moudrosti. Nu což.