Psáno před více než půl rokem... Jednou člověku, který to stejně všechno zkazil.

Ahoj,

vím, že tohle není nejlepší způsob, ale asi to nedokážu říct všechno najednou, nějak souvisle a aby to dávalo smysl. Tady to snad bude lehčí.
Pořád se ptáš co se mnou je... Odpověd je jednoduchá, připadám si jak pátý kolo u vozu, který je dobrý, tak akorát na jedno. Asi se ti to nelíbí, ale já si tak fakt připadám. Odstrčils mě na vedlejší kolej a občas si přijedeš zaš. Nevím kdy sme to řešili a tys tvrdil, že to tak není... A jak to teda je? O čem tenhle vztah ještě je?

Jak se mám tvářit jako zamilovaná a šťasná přítelkyně, když mám už skoro dva měsíce pocit, že jsem tak možná hračka na hraní. Chápu, že máš bakalářky a že potřebuješ mít čas to napsat, ale vadí mi fakt, že to co jsi omezil jsem jenom já. Na všechno ostatní čas máš. Když máš koncerty, zkoušky, knp atd. Fakt si připadám docela hodně odložená.

Navíc, se docela hodně bojím, že tohle bude pokačovat i potom, co budeš mít po škole. Že ti to vlastně, takhle vyhovuje. Já už fakt nevím co mám dělat, tvářit se že je mi to fuk, mi nejde. Protože to tak není. Strašně moc mi to vadí a bublá to ve mně.

V tu sobotu jsme to řešili i s Verčou... to je taky ten důvod proč ti psala ona a ne já, protože už se mi nechce číst zprávy o tom, jak se musíš učit atd. Jak mám mít normální vztah, když můj přítel mě neustále posílá do háje. Přiznám se, že nevím co mám vymyslet za aktivitu než jít do hospody, kino ( teď Verča vymyslela jih), nebo jet na chatu, (kam se jede na carodky). Fotbal ani hokej te nezajímá, aktivní sporťáci taky nejsme. Každej posloucháme něco jinýho...
Já se ti nechi vnucovat, ale vidět tě v úterý po škole večer a pak někdy možná o víkendu, tohle fakt není pro mě. Ne když bydlíš 20 minut ode mě.


Nevím co mám dělat, bohužel stejně to dopadne tak, že já budu zase držet hubu a krok... Protože druhé řešení, které se nabízí se mi moc nelíbí.

Navíc tohle všechno už sem ti říkala, opakuju to pořád a pořád je to stejné.