Je to zvláštní, rok se s rokem sešel a já si zase píšu s L. S klukem, kterému jsem ublížila víc, než jsem si tenkrát myslela. A teď se to tak po kouskách dozvídám.

Vlastně vás kluky v jednom moc nechápu. Nejdřív se  se mnou rozejdete nebo mi řeknete, že už se mnou nechcete mít nic společného a pak mi napíšete. A píšeme si jako by se nic z toho zlého nestalo.Občas sice prosákne, nějaká ta nepříjemnost, ale většinou jsou to rozhovory typu : Jak se máš, co děláš... Po minulé zášti skoro žádná stopa. 

Vlastně mě napadají docela hříšné myšlenky, ale slíbila jsem si jednu věc, kterou nechi porušit. Nechci se bát, že mi to vrátí.

A tak mě napadá, proč si píšeme? Proč mi vlastně napsal, když jsem mu zlomila srdce? A proč v tomhle rozhovoru pokračujem už nějakej ten týden? Já nemám moc důvod to ukončit, on mi nic neudělal. Ale on? Píše holce, která ho sprostě vyměnila... No tože to byla chyba, jak kráva, to je věc jiná.