Člověk je tvor přelétavý. Nejen ve svých přáních, náladách, ale i názorech na druhé. Poupravit či úplně změnit svůj pohled na  tutéž věc (osobu, situaci..) můžeme díky různým vlivům. Myslím, že tím nejzásadnějším je čas.

Vlivem času jsem už i já mnohokrát změnila názor na člověka, kterej byl předtím divný, nesympatický... Naopak z některých lidí se postupem času stali neskuteční pitomci. Jsou lidé, které vidím i v průběhu let pořád stejně. Na které názor nijak radikálně neměním. Ale pak se nestačím divit, když osoba, které před nějakou dobou tvrdila to a ono, teď najednou říká něco hodně jiného... A ani  mně to v první moment nepřišlo divné, ale pak jsem o tom trochu popřemýšlela a nestačila se divit, jak se to otočilo.

Měníme se všichni a pořád...vyvýjíme se. ale jde o to, kam... Ano mění se toho hodně. Už ani já nejsem školou povinná, teda ne v tom pravém slova smyslu. Už je tu práce a jistý druh odpovědnosti za něco. Už nejsme ti puberťáci co chodili do hospody se opít a pak spokojeně domů a druhý den zas. Stárneme. A mám pocit, že se z našich životů nějak vytratila ta radost, ta dětská spontánnost.Umění se odvázat. A to mi chybí. Ano, i já musím uznat, že jsem udělala v jednom?! případě velkou chybu, že jsem se nechala odtáhnout z toho "veřejného života" a zalezla do ústraní a tím si přesekala spoustu kontaktů, které už nenapravím.

Určité věci zůstávají a na pohled vypadají stejně, ale když se zaposloucháte a podíváte pořádně, tak si všimnete...